Nevěra ve vztahu souvisí s naší SEBEHODNOTOU ♥

Jestliže si nevážíme sami sebe, nebude si nás vážit ani partner. Ani děti, ani kolegové v práci, ani náš nadřízený v práci.. Pokud si Vás někdo neváží, tak Vám ukazuje, že si nevážíte vy sami sebesvoje potřeby dáváte až někam na poslední msto.. 🙂
 
Sebehodnota znamená, jak vnímáme sami sebe, jak si umíme nastavit hranice, jak přijímáme sami sebe, zda si stojíme za svými názory, zda víme, co chceme a jdeme si za tím, zda známe svoje talenty a rozvíjíme svoje silné stránky, zda důvěřujeme sami sobě, umíme se o sebe opřít, umíme se o sebe postarat, jsme ve svém středu, jsme sebejistí a nemusíme si pomáhat manipulací či agresí…
 
Nízká sebehodnota je spojená s násilím, agresí, povyšováním se, podceňováním se. Přílišnou kritikou jak sami k sobě tak i k druhým.
 
Naše sebehodnota vychází z našeho nitra, a druzí ji dokážou vždy vycítit. Z pocitu vlastní sebehodnoty vyrůstá naše sebedůvěra, sebevědomí a celkově spokojené vztahy.

Většinou my ženy si myslíme, že když budeme obětavé, vzorně se starat o děti a domácnost, dělat pro své děti či muže první i poslední a zkrátka všem okolo dáme dokonalý servis, že si tím získáme lásku a náklonost. Ale tady nastává kámen úrazu.

Hned vysvětlím proč.

Každý v sobě máme svou vlastní životní energii a každý den máme na výběr, jak sní naložíme, kam svou energii dáme. A pokud jen dáváme, tak energie nám ubývá, ztrácí se. Stejně jako když voda vyteče z kyblíku a rozlije se všude kolem. A kyblík zůstane prázdný.

A stejně tak to funguje i s námi, my najednou cítíme uvnitř prázdnotu, vyčerpanost a únavu. Můžeme být podrážděné, náladové, vypočítavé, pociťovat odpor a nespokojenost. A naše sebehodnota se tím stále více a více propadá.

A muž, děti či partner tuto energii vycítí, říká se tomu role oběti, protože se žena příliš rozdává, dává přednost partnerovi a ubližuje tím sama sobě. A každá nevěra je odrazem toho, že jsme nevěrní sami sobě.

To znamená, že se žena nestará sama o sebe, nemá úctu sama k sobě, neváží si sama sebe, nemá svoje koníčky, zájmy a svoje potřeby dává až na poslední místo…A je z toho zkrátka unavená a zklamaná.

Chybí zde rovnováha, každý extrém se někde projeví. Když žena bude jenom dávat, bude bez energie a zklamaná. Naopak když bude jen brát, tak žena zpohodlní a nebude se umět sama o sebe postarat, protože bude zvyklá na to, že se o ní postará někdo jiný…

Je to určitý projev strachu, nevědomí toho, kdo vlastně jsem.

Neznáme sami sebe, nevíme kam míříme, kam jdeme, jaké jsou naše cíle… Nevěnujeme pozornost svým potřebám. A jedeme tkzv. na našeho autopilota v hlavě, opakujeme stejné chyby, které dělaly ženy v rodině i před námi.

Dnes sama moc dobře vím, jak je důležité starat se sama o sebe, mít svoje koníčky a svůj čas si užívat i sama. Nebýt na nikom závislá. Když chci jít na procházku, tak jdu, a nikoho se neptám.

Někdo si může říct, že jít sama na procházku je zvláštní, ale je v tom kouzlo, je v tom právě ta svoboda a dáváte tím najevo, že si vážíte sama sebe a umíte trávit čas sama se sebou. A to, že posloucháte svoje ♥.

I já sama jsem si prošla vztahem, kdy mi partner zrcadlil, jak moc jsem byla nevěrná sama sobě. Ano, bolelo to.

Tehdy jsem ještě nechápala nějaký princip zrcadlení ve vztahu, ale dnes vím, že mi bývalý partner pomohl objevit mou sebehodnotu.

Navedl mě na cestu sama k sobě.

Byla jsem na partnerovi závislá, neuměla jsem svůj čas trávit sama a nevážila jsem si sama sebe. Neuměla jsem ocenit sama sebe, podkopávala jsem si neustále nohy. A věřila jsem tomu, že když budu sloužit tomu druhému a neustále ze sebe jen dávat, tak se zavděčím a získám si tím lásku. Ale to byl omyl.

Moje sebevědomí bylo samozřejmě na bodu mrazu, měla jsem pocit, jakoby se mi zbortil celý svět. Neuměla jsem si představit být sama.

Najednou jsem měla tolik času a já doslova nevěděla co s tím, jak s tím naložit, co teď budu jako dělat…Přišla jsem si bezmocná. ALE jakmile jsem začala životní zkušenost vstřebávat, a ze všeho se oklepávat, přišly mi myšlenky typu:

A co kdybys jsi si šla zacvičit?

Aspoň budeš ve společnosti a třeba si najdeš nové přátelé.

Tak říkám proč ne, a mě to cvičení doslova pohltilo. 😀 Najednou jsem začala mít tolik energie, elánu, úsměvu, a můj život dostal nový směr. 🙂

Začala jsem se sama sobě líbit, cítit se lépe a to i přesto, že mi moje trenérka dávala občas pořádně zabrat. Ale právě při tom jsem nalezla svou vlastní vnitřní sílu, zdolávat překážky a nesnáze. Svůj minulý vztah jsem začala vidět v novém světle.

Uvědomila jsem si, jak moc jsem zanedbávala sama sebe. A že jsem na partnerovi doslova visela.

Ke cvičení jsem přidala i zdravější stravu, už mi nebylo jedno, co do sebe házím a v zrcadle jsem začala vidět úplně jinou ženu. 🙂 Přes tu největší bolest jsem nalezla sama sebe.

Dnes jsem velmi vděčná za tuto životní zkušenost, která mě obohatila.

Protože v tom vztahu jsem byla ztracená, nevěděla jsem, kdo jsem a kam vlastně jdu, byla jsem na partnerovi závislá. Neznala jsem sama sebe a jela jsem podle vzorce, který jsem převzala z rodiny. Bála jsem se vystoupit z kolotoče a dělat něco jinak. Ale nakonec to bylo nejlepší rozhodnutí a ku prospěchu. 🙂

Ano bolí to, uvědomit si to a neopakovat stejné chyby, ale je to OSVOBOZUJÍCÍ a život nabere jiný směr. Bolest přichází proto, abychom se zastavili a udělali inventuru toho, zda neděláme někde něco proti svému vlastnímu srdci. Zda vlastně nejdeme sami proti sobě a nepodkopáváme si nohy.

A můžu Vám říct, že jakmile jsem se začala věnovat sama sobě, nalezla svůj životní směr, svoje poslání a to co mě vlastně baví a naplňuje. Tak jsem se začala uzdravovat. A to po všech stránkách.

Uzdravila jsem vztah sama k sobě, jídlu i ke svému tělu a životu.

Byla jsem tehdy unavená, vyčerpaná, svoje tělo jsem nenáviděla, neměla jsem ráda sama sebe, cítila jsem odpor sama k sobě a kritizovala jsem se za každý malý detail. Při pohledu do zrcadla jsem viděla ženu bez energie, bez úsměvu, bez elánu a chuti k životu.

A proto musel přijít zlom, protože teprve až padneme na dno, tak si začneme uvědomovat, co v sobě máme. A buď se můžeme odrazit a vzít si z toho to nejlepší pro nás, nebo tam můžeme zůstat a stěžovat si, jak se k nám partner zle zachoval a že je to všechno jeho chyba. Do našeho života přišel, aby nás něco naučil.

Abychom udělali krok blíž sami k sobě. A začali si vážit sami sebe. 

Mě samotné to mnoho naučilo, protože nebýt této životní zkušenosti, nejsem tam, kde jsem dnes. Ano trvalo mi to, než jsem dokázala přijmout sama sebe. Než jsem nalezla lásku k sobě a ke svému tělu, které dnes miluji. Je to cesta. Začala jsem krok po krůčku, ze dne na den sami k sobě cestu nenalezneme.

Ale už jen prvním krokem vše začíná. Nový začátek, nové JÁ.

Chce to vytrvalost, trpělivost a nevzdávat se. Uvědomit si, že všem se nezavděčíte, vždy tu bude někdo, kdo vás nebude mít rád a nebudete mu po chuti. Ale to není vaše starost.

Vaše starost je žít naplněný a spokojený život v souladu sami se sebou. A to dokážete jen tehdy, když se obrátíte dovnitř a nebudete ukazovat na lidi kolem sebe. Pak sami uvidíte, že život vám začne přinášet plody.

Ano na cestě můžete narazit ještě na mnoho zkoušek, ale to vás učí tomu, zda jste pevní ve své sebehodnotě. Zda s první překážkou nepodlehnete a nevrátíte se do starých kolejí.

Pamatujte si, že to co je uvnitř je i venku, vždy si přitáhnete svou energií takového člověka, který vám bude ukazovat to, co vy sami nosíte uvnitř. Co vy sami v sobě nemáte uzdravené.

Nebojte se udělat krok sami k sobě, vezměte si svou sílu zpět. 

S láskou Kateřina ♥

Kateřina Spurná
Jmenuji se Kateřina a mou vášní je astrologie, psychologie a zdravý životní styl. Jsem tu pro všechny, kteří chtějí porozumět svému životu, hledají odpovědi na své otázky a potřebují nasměrovat na tu správnou cestu.
Komentáře