Pocit naplnění nenajdeme venku…. ♥

Přeji vám všem krásný den. ♥ I když venku může pršet, uvnitř nás může být štěstí, spokojenost a radost. 🙂 

Pocit naplnění je nám neustále k dispozici v našem vlastním nitru.

Jenže my máme pocit, že stále něco potřebujeme. A že toho potřebujeme víc a víc. Myslíme si, že čím více toho budeme mít, získáme tím nějakou jistotu a přinese nám to štěstí.

Máme pocit, že naše štěstí čeká tam někde venku, že ho musíme nějak získat, nějak ulovit, že se za ním musíme honit, že je to něco, co si musíme tvrdě vydřít. Mnohdy i za cenu svého zdraví.

Jsme svázaní pocitem, že jen venku najdeme jistotu něčeho, co nám dá pocit naplnění. Žijeme v neustálém tlaku a časem to odnese i naše vlastní zdraví. A to nás bolí. 

Ale musí to tak opravdu být? Věřím, že nemusí. 🙂 Můžeme svůj život žít jinak. 🙂 

Když uspokojíme jednu touhu, užijeme si chvíli štěstí a poté přichází zklamání. Proč?

Chceme stále víc. Čím více věcí chceme, čím více jistot vytváříme, tím jsme méně spokojení. Stále hledáme, tam někde venku.

I já sama hledala svoje štěstí venku, stále jsem se za něčím honila, stále jsem chtěla víc. Ale moje vidina štěstí nepřicházela. Náhoda?

Pamatuji si, jak jsem se cítila bezmocná, nechápala jsem, proč moje štěstí nepřichází. Jaké bylo moje zjištění, když jsem sice měla spoustu věcí, ale uvnitř jsem se cítila úplně prázdná. Uvnitř nebylo zkrátka nic. A to mě v tu chvíli bolelo.

Moje představa o tom, že štěstí leží někde venku se rozpadla, jako domeček z karet. Žila jsem v představě, že jistota něčeho, čeho se můžu držet tam venku, je jediná věc v životě, co mi dá pocit naplnění. Můj život byl založený na tom, co je venku, ale uvnitř zbyl jen smutek a pláč. Pociťovala jsem smutek z mého nenaplněného života.

Svoje vnitřní nenaplněni jsem uspokojovala tím, že jsem kupovala stále nové a nové věci. V mých očích to bylo tehdy něco, o co se můžu opřít. Začala jsem se také přejídat a vyhledávat sladkosti. V jídle jsem našla alespoň chvíli pocit štěstí. Utíkala jsem do světa jídla, abych necítila tu vnitřní bolest.

Uvědomila jsem si, jak jsou pozemské věci pomíjivé. A že pocit štěstí a pocit naplnění nenajdu tam někde venku.

Cesta k naplnění, je cestou dovnitř.

Musela jsem najít sama v sobě jistotu.  Naučit se opřít sama o sebe. Naučit se, nespoléhat na to, až mě někdo zachrání. A neskrývat se za nějakou masku, která mi vůbec nepatří. 

Ano přišli jsme si sem užít pozemský život, ale líp si ho můžeme užít, když cítíme vnitřní jistotu a naplnění. 

A dle mého názoru jsou hezčí zážitky, o něco se obohatit ve světě, než mít hromadu věcí.

Jestliže necítíme vnitřní naplnění, stále budeme své štěstí hledat někde tam venku. A stále se budeme cítit nespokojení a zklamaní.

Když se stále za něčím honíme tam venku, bere nám to mnoho naší životní energie. Vyčerpáváme sami sebe.

Jsme unavení a podráždění, sžírá nás vnitřní pláč. Ale vždy můžeme svůj život žít jinak, obrátit se dovnitř a pocítit to pravé naplnění.

Vnitřní naplnění můžeme hledat skrze to, co nás baví, v čem máme talent, co nám jde, v čem jsme šikovní a rozvíjet tyto naše schopnosti. 🙂 

S láskou a úctou Kateřina ♥

Kateřina Spurná
Jmenuji se Kateřina a mou vášní je astrologie, psychologie a zdravý životní styl. Jsem tu pro všechny, kteří chtějí porozumět svému životu, hledají odpovědi na své otázky a potřebují nasměrovat na tu správnou cestu.
Komentáře